Zářijové povodně na Jesenicku odhalily, jak obrovská je solidarita ve společnosti, pokud ji probudí potřeba pomáhat po živelných katastrofách a také, jak překvapivě velký a účinný je potenciál místních koordinátorů z řad malých spolků a obyvatel místních komunit.
Spolu s Honzou Michálkem jsme organizovali setkání dobrovolnických koordinátorů 5. února 2025 v Bernarticích. Chtěli jsme sdílet zkušennosti a vyvodit z nich závěry pro příští krizové situace.
Připomněli jsme si, že spontánní občanské iniciativy hrály klíčovou roli zejména v počátečních fázích popovodňové krize. Místní koordinátoři, s detailní znalostí terénu, efektivně distribuovali dobrovolníky, kterých přijíždělo z jiných koutů republiky neuvěřitelné množství a přinášeli s sebou obětavost a lidský přístup k postiženým.
Účastníci setkání probrali spoustu pozitivních zkušeností s prací mnoha lidí po povodních, včetně týmů mnoha obecních úřadů, ale i různých dárců a někdy až hrdinných dobrovolníků. Zkušenosti Petra Šalplachty, obyvatele velmi zasažené ulice v obci Písečná, například ukázaly, že si lidé po povodních nedokázali o pomoc často vůbec říct. Přicházející dobrovolníky posílali někdy pryč se slovy: my nic nepotřebujeme, jiní potřebují pomoc daleko víc. Zkušenost ukázala, že šlo o následek nezpracovaného šoku a zkušený dobrovolník se pak příliš neptal na to, zda chce dotyčný pomoci, ale začal pomáhat a ptal se spíš, kde je to ještě potřeba. Po této zkušenosti se následně i postižený obyvatel přidal a uvědomil si naléhavost svojí situace. Tuto roli navazování kontaktu s postiženými výborně plnili právě místní spolky a drobní koordinátoři pomoci z řad místních občanů.
Zazněla i kritika uzávěry regionu a omezení přístupu tzv. neregistrovaných dobrovolníků, které nastalo zhruba 5 dní po povodni. I když myšlenka tohoto opatření mohla být dobrá, jeho provedení a zejména forma komunikace tohoto zákazu byla velmi nevhodná. Zakazovat lidem akt dobré vůle bylo psychicky poškozující i pro již tak silně sužované obyvatele postižené povodní. Zákaz vstupu dobrovolníků vzbudilo negativní emoce a zejména mimo město Jeseník vedlo i k praktickým škodám. Byl například zaregistrován případ velmi postižené obce, která měla na první víkend nahlášeno 200 dobrovolníků, potřebovali je a tak se na ně velmi pracně připravili – ale po vyhlášení zákazu jich pak přijelo jen 40. Navíc pověřené velké mimoregionální organizace neměly zpravidla žádnou detailní znalost situace v terénu a proto se spokojovaly s vlastním přesunem pouze do dobrovolnického centra v Jeseníku. Teprve později se dostaly na některé obecní úřady, ale v době, kdy úřady ještě neznaly zdaleka všechny potřeby svých postižených občanů, protože to v té době nebylo vzhledem k rozsahu katastrofy ani kapacitně možné. Užitečné informace o stavu poškození posbírané těmito organizacemi bohužel nebyly při jejich relativně brzkém odsunu dále předány koordinátorům dobrovolníků, což by usnadnilo cílení dobrovolníků, kteří se do oblasti v hojném počtu sjížděli i později.
Jedním ze zásadních závěrů bernartického setkání koordinátorů bylo, aby do budoucna Hejtmansví Olomouckého kraje, Integrovaný záchranný systém (IZS) a různé další aktivní instituce brali záchranné iniciativy místních občanů vážně.
Účastníci setkání také zdůraznili potřebu lepší komunikace a spolupráce mezi úřady, záchrannými složkami a místními komunitami. Výzva zní jasně: vytvořit funkční informační systém pro krizové situace, který by efektivně propojil všechny zúčastněné a plně využil potenciál občanské angažovanosti. Zda se tato vize podaří realizovat, ukáže až čas. Klíčové je systematické sbírání a vyhodnocování zkušeností z terénu, aby se podobné krize, které určitě mohou v budoucnu zase přijít, zvládly efektivněji.
Nejnovější komentáře