Vděčnost, že jsem vyslyšela volání putovat. Vděčnost, že jsem mohla putovat ve skupině, nadto skupině vlídné, přátelské, přijímající, připouštějící rozmanité způsoby toho, jak každý jednotlivec prožívá víru, modlitbu, liturgii, pouť. Osvěžení ducha, duše i těla. Posílení radosti, pocitu síly, schopnosti zapojit se do společenství a navzájem se nést. Digitální detox. Příslovečné tady a teď. Proměna vnímání času aneb když čas medově plyne…
V duši pokoj, srdce radostné, oči plné zeleně. Poznala jsem nové lidi, nové příběhy – z toho se ráda učím. Krásná místa Jesenicka, kapličky, kostely – tohle všechno bych bez Vás nepoznala. …a legrace!
Ptám se, jak je možné, že lidé, které tato pouť spoji na jeden týden, neznají se nebo se vidí jen 1x za rok, dokáží vytvořit takové krásné společenství? Putují a vnímají jeden druhého, pomáhají si, naslouchají a zároveň se sami otevírají, modlí se a radují z obyčejných věcí, které ale v tu chvíli vůbec obyčejné nejsou…
Nikdy bych nevěřila, že budeme po všech těch kilometrech v nohách, tančit…
Nejnovější komentáře