Letos jsme poprvé vyzkoušeli červencový turnus Velké pěší pouti za Jesenicko. Oproti srpnovému „národnímu poutnickému exodu“, kdy vyráží kolem čtyřiceti lidí, se tentokrát na cestu vydalo jen sedmnáct poutníků. Někteří tomu říkali malá pouť.

Jenže 180 kilometrů je pořád 180 kilometrů.

Menší skupina měla své kouzlo. Více ticha, více prostoru pro rozhovory, a už po pár dnech jsme měli pocit, že se známe mnohem déle. Příjemné povzbuzení přinesl i mladý poutník ze zahraničí s českými kořeny. V kostelích spontánně zpíval gregoriánské chorály, které rozezněly staré zdi a při odpočinku učil zájemce biblické tance. O dobrou náladu nebyla nouze.

Jinak šlo o nádhernou poutnickou klasiku: překrásná krajina, desetitisíce kroků horami a údolími, krása, modlitba, Bůh… a vlídné společenství lidí, kteří jsou otevřeni všemu a připraveni téměř na cokoli. To, co hladí po duši a nenápadně, ale tím spíš mění svět v nás i okolo nás.

A jak pouť prožívali samotní poutníci? Posuďte sami podle jejich slov a fotografií.

Vděčnost, že jsem vyslyšela volání putovat. Vděčnost, že jsem mohla putovat ve skupině, nadto skupině vlídné, přátelské, přijímající, připouštějící rozmanité způsoby toho, jak každý jednotlivec prožívá víru, modlitbu, liturgii, pouť. Osvěžení ducha, duše i těla. Posílení radosti, pocitu síly, schopnosti zapojit se do společenství a navzájem se nést. Digitální detox. Příslovečné tady a teď. Proměna vnímání času aneb když čas medově plyne…

Poutnice Lenka

V duši pokoj, srdce radostné, oči plné zeleně. Poznala jsem nové lidi, nové příběhy – z toho se ráda učím. Krásná místa Jesenicka, kapličky, kostely – tohle všechno bych bez Vás nepoznala. …a legrace!

Poutnice Zdeňka

Ptám se, jak je možné, že lidé, které tato pouť spoji na jeden týden, neznají se nebo se vidí jen 1x za rok, dokáží vytvořit takové krásné společenství? Putují a vnímají jeden druhého, pomáhají si, naslouchají a zároveň se sami otevírají, modlí se a radují z obyčejných věcí, které ale v tu chvíli vůbec obyčejné nejsou…

 

Nikdy bych nevěřila, že budeme po všech těch kilometrech v nohách, tančit…

Poutnice Petra