Památky a prameny jsou kronikou příběhů lidí, kteří zde, v této krajině, žili před námi. Jsou v nich vepsány pohnutky těch, kteří je kdysi stavěli, velkorysost těch, kteří se o ně dnes starají, ale i potřeby návštěvníků, kterým slouží. Někdy prospívají lidem i krajině „jen“ svojí krásou, jindy i prakticky, jako místo odpočinku, modlitby či občerstvení.

Když člověk spatří dobře udržovanou památku, třeba se stane, že se mu „jen“ zpříjemní výlet. Někdy ale takovéto setkání může inspirovat a probudit touhu také něčím přispět, nebo v tom podporovat ostatní. Péče o drobné památky v krajině je sice zdánlivá drobnost, ovšem pomáhá propojovat lidi a činí naši krajinu o pořádný kus krásnější.

aneb
základní myšlenky programu správců drobných památek

1. vztah k památce

Správce k památce pěstuje kladný vztah svůj, své rodiny, přátel a případně i široké veřejnosti. Pokud má správce ke svěřené památce dobrý vztah a projeví se to v jeho aktivitě a tvořivosti, je pravděpodobné, že nadšení přenese i na návštěvníky svého opečovávaného místa.

Přístup Správce může být konzervativní (vše zachovávat podle podkladů a informací z historie) anebo také tvořivý (vytvářet odpočívadla, výzdobu, atd.) – vždy však s úctou k danému místu a jeho myšlenkovému a historickému odkazu.

2. údržba – pro funkčnost, užitek i krásu

Správce udržuje památku ve funkčním, čistém a hezkém stavu: například čistí šetrně její kamenné části, udržuje okolí, seče trávu, čistí přístupové cesty, sází rostliny,…

Přestože Správce je u památky jejím „králem“, respektuje, že jeho práce má sloužit lidem i krajině a být v souladu s myšlenkami tohoto programu.

3. spolupráce mezi správci je volná, dobrovolná, ale i vzájemně podporující

Správce za svoji práci raději neočekává vděčnost, či nějakou formu odměny. Dělá svoji práci jen z vnitřního přesvědčení. Pokud se nějaká forma ocenění dostaví, je to spíše bonus a je fajn být za něj vděčný. Ale mnohdy se nedostaví vůbec, ani po 10 letech.

Správcové se respektují a ctí navzájem, zejména pro svoji ochotu k této práci. Je dobré, pokud jsou také ochotni si v případě potřeby vzájemně vypomoci.

Správcové informují koordinátora tohoto programu alespoň 1x ročně (stačí stručně, leč výstižně).
Správcové jsou volnou komunitou a scházejí se 1x za rok na setkání správců, kde se dozví novinky ze světa péče o drobné památky Jesenicka a v případě zájmu se mohou vzájemně informovat o svých problémech a úspěších.

Někteří správcové svoji práci vykonávají raději trochu v utajení. I přístup takovýchto utajených správců je třeba ctít, protože díky nim se i na odlehlých a námi nepodchycených místech „dějí zázraky“.