Od 10. do 16. srpna se téměř 50 poutníků, včetně pěti kněží, vydalo po čtrnácti historických poutních místech Jesenicka – z Mariahilf přes Vidnavu, Bílou Vodu, Jeseník až na Vřesovou studánku. Čtrnáct míst jako zastavení křížové cesty, patnácté – Vřesová studánka na hřebeni Jeseníků – jako symbol Zmrtvýchvstání.
Na každém místě poutníci rozjímali nad příslušným zastavením z brožurky, která slouží i jako poutnický průkaz – Kredenciál. Trasa měří 180 km a je nádherná. Letos se šla už popáté.
Poutnictví má tisíciletou tradici a dnes opět získává oblibu. Člověk hledá něco vyššího, co ho přesahuje a dává smysl. Poutnictví nabízí duchovní rozměr, který moderní život často postrádá. A člověku to chybí. Na pouti se však srdce mnohdy samovolně pozvedá vzhůru, poutník snáší útrapy, nepohodlí, nejistoty… ale odměnou mu často je radost, která přetrvává i po návratu.
Ostravsko-opavský biskup Martin David udělil pouti záštitu a požehnání. Možná právě díky němu, možná díky promodleným historickým poutním místům, která poutníkům předávají svá stará požehnání, se pouť těší velkému zájmu. Účastní se jí lidé bez rozdílu víry a názorů – a zdá se, jeden turnus už zkrátka nestačí.
Organizátoři proto zvažují individuální verzi pouti – každý poutník že by šel sám, nebo ve vlastní malé skupince. Podobně jako do Santiaga de Compostela. Šel by s Kredenciálem, který je současně křížovou cestou Jesenickem a na začátku cesty by dostal jen seznam ubytování a pár informací na podporu. Na každém poutním místě by si mohl do kredenciálu otisknout razítko – symbol navštíveného poutního místa, které mu bude současně důkazem, že na cestě putuje a duchovně se je snaží po svém prožít. Vznikne tak prostor i pro štědrost místních – pozvat sólového poutníka na kafe je snazší, než jich pozvat naráz čtyřicet (ale i to se děje).
Pokud nám tu bude umožněno zrealizovat, můžete se připojit i vy – jako poutníci, dobrovolníci, nebo třeba jen jako ti, kdo poutníky podpoří na cestě.
Poutnictví na Jesenicku může stát stát fenoménem – nástrojem na klepání na nebeskou bránu a k pozvedání duší vzhůru. Nějakou formou to přináší radost snad všem, kdo se na tom podílejí.
Co o pouti řekli letošní poutníci, najdete v příspěvcích pod článkem.
Tomáš Hradil
Můj celkový dojem byl překvapivý. Krajina byla krásná, počasí nám přálo, ale největší zážitek mám ze sounáležitosti lidí, nabídek jejich vzájemné pomoci během putování a z pozvání místních obyvatel k občerstvení.
Pro mě Úúúžasná! Když člověka trápí cokoli na těle i na duši, stačí si koupit si pořádný botky, sbalit batůžek a chodit a to,co tu člověk zažije, nezažijete nikde!☺Neda se to slovy popsat,musi to prostě zažít! A ta letošní pouť… luxus parta poutníků (i čtyřnohých), skvěla duchovní pohotovost, dokonalý servis, parádní horští vůdcové a ty produchovnělý poutní místa a počasí na jedničku! Asi hodně vymodlená nebo spíš Nebesama hodně požehnaná pouť! Pro mě ohromná transfuze na celý rok!
Přestože nejsem věřící, resp. mám svoji víru, chodil jsme i na bohoslužby, až na jednu a některé pasáže na mě silně zapůsobily a byly mi potěchou pro srdce a duši, ať už slova o naději, bezpodmínečné lásce, otevřeném srdci, odpouštění či hudba, ta mě oslovila hodně. Díky pouti jsem si opět připomněl a uvědomil, jak důležité jsou v našem životě vztahy. Vztah k sobě samému, vztahy k rodině, přátelům a všemu a všem ostatním.
Jak je svět krásný, když se vše ztiší a jediným úkolem je dát nohu před nohu. V ten okamžik není potřeba nic víc – jen jít, dýchat a nechat krásu, aby se sama odhalila.
Během poutě jsem uslyšela větu „Průběh pouti je obrazem Tvého života.“ Vryla se mi do podvědomí, byla se mnou celý ten týden a hledala jsem její spojitost se mnou. To, jak moc je pravdivá, jsem si uvědomila až na zpáteční cestě domů. Bylo to hluboké poznání.
Nejnovější komentáře