Pěší pouť je prastará forma lidské zkušenosti. Člověk na ní opouští pohodlí domova, dává tělu pravidelnou námahu, přijímá nejistotu i nepohodlí – a postupně objevuje ticho, které se v běžném životě snadno ztrácí. V rytmu kroků se proměňuje tempo myšlenek, věci se usazují a člověk získává odstup.

Během týdne účastníci projdou čtrnáct historických poutních míst Jesenicka. Trasa je dlouhá přibližně 180 km a má charakter dálkové pouti, přesto se odehrává v kraji, který mnozí dobře znají.
Cesta symbolicky sleduje princip klasické křížové cesty krajinou Jesenicka, tedy českého Slezska. Putování vrcholí u Vřesové studánky, poutního místa ležícího jen několik metrů za historickou hranicí Slezska a Moravy.

Součástí každého dne je možnost účastnit se mše a také přirozené ticho, které pouť přináší. V něm se otevírá prostor k setkání se sebou samým i s druhými. Duchovní program je otevřenou nabídkou, nikoli povinností. Mnozí účastníci – i ti, kteří běžně náboženský život nežijí – zde oceňují právě možnost zastavení, vnitřního klidu a vděčnosti, která se na cestě objevuje přirozeně.

Zkušenost poutníků ukazuje, že spojení fyzické námahy, jednoduchosti prožívaného dne a občasného sdílení s ostatními vytváří prostředí, kde člověk přichází k podstatným otázkám a často rozplétá i zádrhele, na které by jindy odpovědi hledal roky.

Na pouti člověk kráčí vždy tak trochu sám za sebe a zakouší i kus samoty, přestože je obklopen dalšími putujícími. Vedle sebe jdou lidé různého věku i životních zkušeností a často si až během cesty uvědomíme, jak jsou druzí zajímaví.

Letos se přihlásila maminka s osmiletým chlapcem, která s ním plánuje projít celou pouť. Víme, že to zvládnou – před třemi lety už šla se svým starším synem, tehdy také osmiletým, téměř 180 kilometrů náročným horským terénem. Došli bez potíží. Na pouti se potkávají zkušení dálkoví poutníci, ale i lidé, kteří jdou poprvé, bez velké fyzické kondice. Přesto drtivá většina trasu dokončí.

Před několika lety se pouti účastnil muž téměř osmdesátiletý, který patřil k nejzdatnějším účastníkům. Po etapách si často přidával vlastní výstupy na vrcholy kopců – prostě proto, že mu to dělalo radost.

Mnozí poutníci vyprávějí o drobných „zázracích“ cesty – o pomoci ve chvíli únavy, o nečekaných setkáních či silných rozhovorech.

Právě různorodé a otevřené společenství lidí patří u organizovaných poutí k nejsilnějším rozměrům celé zkušenosti.

Ne každý může na týden odejít. K pouti se však lze připojit i modlitbou nebo tichým vnitřním přáním dobré cesty poutníkům. Taková účast má velkou hodnotu a je skutečně hlubokým způsobem, jak se k pouti přidat. Vědomí, že na ně někdo myslí, je pro poutníky radostí i velkou posilou. Zájemci o tuto formu účasti se mohou ozvat organizátorům.

Mezi některými místními obyvateli se navíc vytvořil krásný zvyk poutníky pohostit. Svou podporu tak nevyjadřují jen vnitřně, ale i konkrétní pomocí a službou. Na některých úsecích je této vstřícnosti tolik, že poutník silně vnímá, jak je v kraji vítán — že zde není ztracen, ani když putuje odlehlejší krajinou.

Putování možná nemění svět naráz, ale mění lidi, kteří jím procházejí — a to je nenápadná, ale krásná věc.

12.–18. července 2026 – menší skupina (cca 20 osob), vede Marie H. a spolupracovníci.
Tento termín je pojat komorněji a s větším důrazem na spoluúčast a samostatnost poutníků.
Přihlášení: Velká pěší pouť za Jesenicko 2026 – červencový termín

9.–15. srpna 2026 – hlavní turnus, vede poutnický průvodce Petr Hirsch.
Zkušený poutnický vůdce s tisíci nachozených kilometrů a mnoha vedenými poutěmi
Přihlášení: Velká pěší pouť za Jesenicko 2026 – srpnový termín

Pokud se chcete na putování přihlásit, doporučujeme s přihláškou neotálet. Kapacita se plní rychle a je pravděpodobné, že oba termíny budou brzy obsazeny.

Více informací: pesipoutzajesenicko.cz

Účast i podpora: spolek@brontosaurus-slezsko.cz

Velký zájem o pěší poutě ukazuje, že i dnes lidé hledají zkušenosti, které přesahují běžný rytmus každodenního života.