Letos jsme šli Velkou pěší pouť už posedmé – naposledy v červenci – a musím říct, že právě tato se mi jevila jako zatím úplně nejlepší. Zdálo se mi, že požehnání bylo letos skoro hmatatelné. Jemné, tiché, ale všudypřítomné. Jako laskavé světlo na pozadí celého týdne.
Skupina měla čtyřicet lidí – a všichni byli laskaví, milí, otevření. Jedna poločeská rodina přijela až ze Španělska. Výbornou práci odvedl poutnický průvodce Petr Hirsch, který dokáže spojit poutnickou zkušenost s hlubokým vnitřním klidem, a také duchovní doprovod P. Jan Larisch, kterému patří velký dík.
Čtrnáct poutních míst, čtrnáct zastavení
Šli jsme klasicky přes všech 14 poutních míst přenádherného Jesenicka. Krajina lesů, kopců, rovin, starých cest a tichých míst působila jako křížová cesta Jesenickem. A na konci – na moravské straně hřebene Jeseníků – jsme ji završili patnáctým místem, symbolickým zmrtvýchvstáním.
Tyto věci bývají každý rok stejné, a přitom pokaždé úplně jiné.
180 kilometrů. Jeden týden. Závěrečná mše na Vřesové studánce vyvolává v člověku pocit, jako by se vznášel nad krajinou. To jsou naše Velké pěší poutě za Jesenicko. Člověk si na ně zvykne – a chce chodit stále znovu. Tělo získává impulzy k tréninku, duch sílu a nadhled a duše se raduje.
Lidé jsou na sebe vlídní
Poutníci – ale i mnozí místní – jsou na poutníky hodní. Někdy až nečekaně. Hostí, pomáhají, povzbuzují. Je to něco, co se nedá uměle vytvořit a naplánovat, kdyby to v lidech nebylo. Pouť v nich rozvíjí to lepší.
Letošek byl zvláštní ještě jednou věcí
Letos naposledy měla výhradní postavení naše organizovaná pouť. Od letoška se totiž pouť otevírá i individuálním poutníkům.
Stačí si vyzvednout kredenciál, který je zároveň malou modlitební knížkou, vzít si mapu – a vyrazit. Kdykoliv během roku. Sám, ve dvojici, s přáteli.
A co Vy?
Chtěli byste se také jednou vydat na cestu? Možná právě letos, možná až za rok. Možná sami, možná s někým blízkým.
Velká pěší pouť za Jesenicko je tu pro každého, kdo chce udělat první krok.
Nejnovější komentáře